Jistě všichni znáte pojem „silikon“, ať už ze sálů plastických chirurgů nebo z prodejny pro domácí kutily.
Co ovšem je přesně ten silikon?
Název pochází ze spojení slov „silicium“ a „keton“. První je všem dobře známý křemík a druhé slovo je chemický pojem pro organické sloučeniny obsahující dvojně vázaný kyslík. Silikon byl objeven náhodou, a to při snaze o přípravu sloučenin křemíku obdobné ketonům. Tyto sloučeniny jsou však velmi nestabilní a jejich molekuly se ihned spojují do dlouhých řetězců. Silikon je tedy křemíkovou obdobou umělých hmot. Má však odlišnou strukturu. Zatímco uhlík velmi rád vytváří vazby ..-C-C-C-C-.. (uhlík-uhlík), křemík miluje vazby ..–Si-O-Si-O-Si-O-.. (křemík-kyslík-křemík), a ty jsou právě základem všech silikonů.
Silikony našly uplatnění snad ve všech oborech lidské činnosti. Výhoda silikonu oproti „uhlíkovým“ umělým hmotám je vysoká tepelná i chemická odolnost. Jsou nehořlavé, většinou netoxické a jejich vlastnosti se dají velmi dobře regulovat. Známe tak silikony v podobě řídkého oleje až po tuhou hmotu.
V kosmetice se začaly silikonové deriváty používat poměrně nedávno. Od té doby se ale mohutně rozšířily a dnes jsou k dostání silikonové deriváty pro nejrůznější účely od náplní do sprejů po speciální emulgátory.
Ve složení INCI je poznáme celkem snadno. Všechny názvy které obsahují koncovku –icone nebo –icon jsou silikony (př. Dimethicone, Cetyl Dimethicone Copolyol, Polymethicone atp.).
Jejich hlavní výhodou je, jak už bylo řečeno, naprostá stálost. Na pokožce nevytvářejí mastný pocit a dávají zdání sametové pleti. Ve vlasové kosmetice se používají velmi často, zanechávají vlas lesklý bez pocitu mastnoty. Vytvořit dnes vlasový kondicionér bez silikonů, tak aby byl zákazníkem dobře přijat, je již téměř nemožné. Všichni jsme si na ně rychle zvykli.
Potud jsem zatím uváděl jen jejich výhody, je čas na nevýhody.
Z hlediska výrobců a distributorů žádné nejsou, snad jen jejich o něco vyšší cena. Z hlediska lidského zdraví a přírodního prostředí však převažují nevýhody. V přírodě jsou naprosto nerozložitelné. Zatímco mikrotenový sáček z polyethylenu se rozloží za přibližně 300 let, stejný sáček ze silikonového plastu se rozloží za 300 000 let, a to je jen odhad.
Silikony jsou našemu tělu naprosto cizí, nedokáže je nijak odbourat. V tomto ohledu představují ekvivalent křemene, který bychom si také asi do pokožky nevtírali. Silikony zůstávají na pokožce velmi dlouhou dobu, postupně ji zanášejí a pleť pomalu přestává vytvářet vlastní tukovou vrstvu. Stává se suchou a my musíme silikony používat stále dokola. O to přece výrobcům jde. Navíc jejich výroba je všechno, jenom ne ekologická. I když dnes jsou pokusy o nové způsoby přípravy silikonů, stále je neužívanější vysoce energeticky náročný proces chlorace rozžhaveného křemene, jeho alkylace a následná hydratace. Skoro ve všech krocích se používají vysoce agresivní a jedovaté látky. Aby se proces vyplatil, musí se provádět v mamutích množstvích a tím se ještě zvyšuje nebezpečnost pro životní prostředí.
Přírodních alternativ silikonů mnoho není, ale úspěšně lze použít jojobový olej nebo olivový skvalen, které mají podobné vlastnosti, ale nezatěžují životní prostředí a jsou příznivé našemu zdraví. Lidskému tělu jsou velmi blízké (skvalen je dokonce součástí přirozeného kožního mazu) a snadno se zúčastňují nejrůznějších biochemických procesů.
Zatímco v některých průmyslových odvětvích jsou silikony nenahraditelné a jejich vlastnosti jsou někdy až zázračné, v kosmetice je jejich použití přinejmenším sporné.